Rozloha obce

Katastrální výměra obce je 931 ha.

Administrativní členění:

Kněžpole je obec v okrese Uherské Hradiště. Vnitřně se dále nedělí, používají se pouze neoficiální místní názvy částí obce – Dědina, Markov, Brána, Trávníky, Kút a Zákří.

Poloha obce

Grafické souřadnice Kněžpole : 49 05° s.š., 17 30° v.d.

Území obce leží v severní části okresu Uh. Hradiště. Od metropole Moravského Slovácka je vzdáleno 6 km severovýchodním směrem. Nadmořská výška středu obce je 180 m n.m. Nejvyšší bod katastru: trigonometr Rovnina 338 m n.m. (místní název Rovňa) Nejnižší bod katastru: sníženiny terénu v Kněžpolském lese 178 m n.m. Sousední obce: sever – Spytihněv (okr.Zlín) – 5 km severovýchod – Topolná – 3 km východ – Včelary – 2 km – Bílovice – 2,5 km jihovýchod – Mistřice – 2 km jihozápad – Jarošov – 2,5 km západ – Huštěnovice – 4 km severozápad – Babice – 3 km.

Základní informace

Kněžpole se rozkládá v rozsáhlé rovině Dolnomoravského úvalu na levém břehu řeky Moravy, která tvoří přirozenou západní hranici obecního katastru. Mezi jejími vodami a obcí se na ploše 333 ha rozprostírá lužní Kněžpolský les. Většina zbývající plochy katastru je zemědělsky obdělávána, včetně jeho kopcovité jižní části. Obec samotná má v současné době 1114 obyvatel (k 31.12.2015).

Starší historie

Nejstarším dokladem osídlení na území obce je nález kamenného sekeromlatu, který byl vyzdvižen na počátku 20.století ze dna potoka Březnice při jeho regulaci. Stáří sekeromlatu se datuje do 4. tisíciletí před n.l., nyní je uchováván v Zemském muzeu v Brně.

Další nález spadá do období Velké Moravy ( 8.- 9.stol ). V roce 1899 byl v lokalitě „Hrádek“ v hloubce 1m objeven hrob bojovníka vyzbrojeného po vzoru Franků těžkou sekerou s ostny, velmi ostrým nožem a kopím. Velkomoravská knížata vedla v té době s Franky úporné boje o zachování samostatnosti říše. Pozůstatky z hrobu jsou rovněž uchovány v brněnském Zemském muzeu.

První písemné zmínky o Kněžpoli jsou již z roku 1220 V listině Codesu Moraviae je uveden soupis majetku velehradského cisterciáckého kláštera. seznamu 12 obcí figuruje i obec Kněžpole. Majetkem tohoto kláštera byla obec až do roku 1528, kdy přechází prodejem do majetku města Uh.Hradiště na základě řádné kupní smlouvy. Velehradský klášter ji prodal městu Hradišti proto, že nebyl schopen zaplatit obnos, za který ji v roce 1467 městu zastavil. Kněžpole se tak stalo součástí městského velkostatku.

Region Moravského Slovácka, jehož je Kněžpole součástí, byl odpradávna týrán velmi ničivými vojenskými vpády. Jednak to byla vždy oblast úrodná a tím pádem relativně bohatá na pozemské statky a jednak dobře přístupná Moravskou bránou a úvaly, od východu karpatskými průsmyky. Tyto skutečnosti přitahovaly nejrůznější nájezdníky a loupežné hordy, které působily zdejšímu lidu velké utrpení.

V prvním tisíciletí našeho letopočtu pronikly na uherskohradišťsko římské oddíly, po nich germánští Markomani a Kvádové, za nimi pak turkotatarští Hunové a Avaři.

Ve druhé polovině 13.století pustošily zdejší oblast nájezdy Kumánů, tureckých kmenů usazených v Uhrách. Prokazatelně vyplenili sousední obec Bílovice a je více než pravděpodobné, že ani Kněžpole s okolními vesnicemi jejich loupení a pálení neušlo.

V letech 1301–1315 ze sousedního Slovenska opakovaně vtrhl uherský magnát Matúš Čák Trenčanský za účelem plenění a obohacování se. Pevné hradby města

Uh. Hradiště jeho útokům odolaly, nikoli však obyvatelstvo okolních obcí, zejména na levém břehu řeky Moravy. Konec řádění Matúše Čáka učinil až král Jan Lucemburský.

V letech 1334 a 1383 vpadli na Slovácko pro změnu Uhři.

Na reformační bouře 15. století doplatil velehradský klášter, který byl v r. 1421 úplně zničen moravskými husity. V plamenech tam bohužel zmizely i záznamy o nejstarší historii Kněžpole.

Daleko těžší následky než války husitské měly na Hradišťsko války uherské mezi českým králem Jiřím z Poděbrad a uherským králem Matyášem Korvínem. Ten se pokusil se silným vojskem třikrát dobýt Uh.Hradiště, které se ale pokaždé ubránilo. Poničeny tak zůstaly „jenom“ okolní obce. Matyáš Korvín byl na hlavu poražen roku 1469 na bitevním poli nad Kněžpolem, mezi obcemi Bílovice a Mistřice, a to synem Jiřího z Poděbrad – Jindřichem.

Století 17. bylo pro Moravské Slovácko stoletím daleko nejstrašnějším v historii. Už se o to postarali nájezdníci sedmihradského vévody Štěpána Bočkaje, kteří řadu vesnic včetně Kněžpole vydrancovali a srovnali se zemí.

Třicetiletou válkou trpěla jihovýchodní Morava snad nejvíce z celé země, neboť právě na jejím území se střetaly armády postupující ze všech stran – z jihovýchodu pronikali uherští vzbouřenci, ze severu vojska slezská, polská, dánská a švédská, od západu,jihu pak císařští Hranici front často tvořila řeka Morava, o města a vesnice v její blízkosti se neustále bojovalo, protože přes ně vedla nejkratší cesta do Vídně. Z kvetoucí zahrady Moravy se stala vypálená a vydrancovaná poušť, na které se odehrály tisíce lidských tragédií.

Ve druhé polovině 17. století postupovala hlavní turecká vojska z Balkánu do střední Evropy. Roku 1663 zásobovací oddíly tohoto vojska vpadly na Slovácko, vypálily a vyloupily okolí včetně Kněžpole, které bylo taktéž těžce poškozeno. Hrůzu a paniku zde rozsévali Turci i o dvacet let později, když opět zásobovali svou třistatisícovou armádu obléhající Vídeň.

V letech 1704–1708 bylo Hradišťsko několikrát vypleněno a to uherskými kuruci Jiřího II.Rákocziho.O­byvatelstvo před nimi prchalo do lesů,svou úrodu, obilí a cennosti si zakopávali do tzv. „lochů“, což jsou díry v zemi s úzkým otvorem a rozšiřující se dutinou. Několik lochů bylo objeveno i na kněžpolském katastru,všechny prázdné. Císařské vojsko vyslané proti kurucům se vůči obyvatelstvu chovalo podobně jako tito nájezdníci.

Roku 1742 vstoupili bez boje do Uh.Hradiště Prusové, dvakrát táhli přes Kněžpole.

Mladší historie

V roce 1834 žilo v Kněžpoli kolem 400 obyvatel. Do té doby byl průměrný věk lidí v obci velmi nízký – muži se dožívali asi 40 let, ženy jen o málo více. Jednou z příčin byly nakažlivé choroby tyfus, tuberkulóza a cholera. Po roce 1848 dochází ke stoupání počtu obyvatel i domů.

Poměrně často zasahovaly Kněžpole požáry. Při nejničivějším z nich v roce 1886 vyhořelo 11 usedlostí (č.p. 31 až 41).

V roce 1910 postihla Kněžpole velká povodeň, když se protrhnuly hráze potoka Březnice. V témže roce byla provedena regulace toku – jeho napřímení a zpevnění hrází.

Během německé okupace byly v obci ubytovány nepřátelské oddíly. Roku 1940 bylo vyzrazeno kněžpolské odbojové hnutí, následkem toho bylo 18 občanů zatčeno. V podvečer osvobození 30.4.1945 opustily německé oddíly Kněžpole. 1.5.1945 o desáté hodině osvobodili obec bez boje sovětští vojáci.

Roku 1959 se přihnala od západu do obce vichřice, která úplně zničila 8 stodol, poškodila mnoho střech a vytrhala nikoli ovocných stromů.

V letech 1907–1956 byla v provozu kněžpolská mlékárna, nacházející se asi l km od obce, která zásobovala okolí mléčnými produkty.

Obecní pečeť a znak

Obecní pečeť pochází z roku 1709. Mosazný kotouč o průměru 30 mm s dřevěným hruškovým držadlem. V pečetním poli lemovaném linkou je v renesančním štítu radlice zkřížená s krojidlem. Číslice letopočtu 1709. Opis – PECET- DIEDINI – KNEDDP:LA.

Z roku 1880 pochází mosazné razítko kruhového tvaru, na němž je uveden název „Knespol“. Jako znak obce je v pečetním poli vyryta ratolest jakési rostliny.

Archeologické nálezy na území obce

Kromě už zmíněných nálezů kamenného sekeromlatu a hrobu franckého bojovníka byly na kněžpolském katastru objeveny i pozůstatky pleistocénní fauny.

V roce 1967 byla při zemních pracích na kněžpolské vodárně v hloubce 2,5 m nalezena část pánevní kosti mamuta. V únoru 1975 při těžbě štěrku z „Kanady“ – slepého ramena řeky Moravy – vybagrován z hloubky 4 metry úlomek mamutí lopatky.

Zdroje informací

Matoušek,V. (1980): Inventář Obecního úřadu Kněžpole. Okresní archiv Uh.Hradiště.

Nekuda, V. a kol. (1992): Uherskohradišťsko, Muzejní a vlastivědná společnost, Brno.

Kronika obce Kněžpole

Obecní úřad Kněžpole – evidence obyvatel a domů